Tibetský buddhismus

Buddhismus se do Tibetu poprvé dostal v 7.století, avšak plně se rozvinul až v 8.století zásluhou buddhistického učence Šantarakšity. a velkého duchovního mistra Padmasambhavy. V Tibetu se praktikovala především forma vadžrajánového buddhismu, tzv. "cesta tajemné mantry". V tomto období, které se nazývá „první šíření“ buddhismu, byl postaven první klášter Samja přeloženy mnohé buddhistické texty do tibetštiny. Doba rozkvětu byla však za krále Langdarmy vystřídána pronásledováním a úpadkem. Tradice raného období dnes uchovává pouze nejstarší škola tibetského buddhismu Ňingmapa.

V 11. století následovala vlna „druhého šíření“. Obnovily se vztahy s indickými učenci a začaly vznikat nové školy a tradice. Učenec Atíša  dal základ hnutí Kadampa, které se později stalo hlavním zdrojem pro školu Gelugpa. Marpa přinesl do Tibetu učení školy Kagjüpa a přibližně ve stejnou dobu byla založena škola Sakjapa.Indický buddhismus

Vznikl v Indii 500 l.př.n.l.Zakladatelem buddhismu byl Siddhárta Gautama(563 - 483 př.n.l)

Napřed se k buddhismu hlásili pouze chudí a ponížení, ale brzy se začali hlásit i boháči - ve 3.století př.n.l. veliký císař Ašóka, který sjednotil téměř celou Indii a začal buddhismus podporovat a propagovat. Na jeho příkaz se sešel velký koncil mnichů, který se dohodl na závazné podobě buddhistické nauky - tzv. Pálíjský kánon.

Je velmi obtížné zjistit, kolik se v dnešní době hlásí k buddhismu lidí, ale obvyklý odhad je 150 až 300 milionů. Existuje však mnoho forem příslušnosti k tomuto filozofickému učení. Buddhismus může být vyznáván jako náboženství, jako mravní norma a nebo jako způsob života.